Všichni slýcháváme, že v minulosti bylo líp. Všechno bylo levnější, všechno bylo kvalitnější. Nikde nikdo nikoho nevraždil, nikde nikdo neznásilňoval. Kdo mohl, ten mohl. Kdo nemohl, tak by stejně ani nemohl. Byl to krásný čas. Tedy alespoň v našich vzpomínkách. Ostatně tak to vnímá i .

Jenomže bylo to opravdu tak dobré? Jen si zkuste vzpomenout na vaše první dny ve školce. Představujete si jenom to dobré? Ano? Občas si vzpomenete na něco špatného, ale jinak dobré? Tak to je všechno práce vašeho mozku. Bylo to strašné. Každé dítě bylo nerado ve školce a ne všem se tam začalo líbit. Kdybyste opravdu přemýšleli dnem a nocí, jistě byste si vzpomněli na všechny ty momenty, které jste nesnášeli. Jenomže to si nechceme připustit.

Všichni jsme byli mladší a bezstarostnější

Všichni vzpomínáme na dobu, kdy jediný svazující byl domácí úkol z češtiny. Byli jsme totiž mladší, měli jsme víc energie. Všechno byla sranda. Neměli jsme povinnosti. Nemuseli jsme do práce. Užívali jsme si života, tak, jak by si ho mnoho lidí chtělo užívat. Teď opomíjíme ty, kteří byli šikanováni (což je dost velké procento populace), ti jsou možná teď docela rádi. Ale obecně řečeno, máme rádi minulost, ale z jiného důvodu, než si nalháváme. Jen si vezměte druhý stupeň základní školy. Pro mnohé to bylo peklo. Ale vzpomínáme na to v dobrém, proč? Protože vytěsňujeme špatné vzpomínky a nahrazujeme je těmi dobrými. Náš mozek opomíjí hodiny a hodiny nudných lekcí, šikanu, mlácení, brek. To všechno jde stranou.

Proč je to tak nebezpečné

Pokud si začneme nalhávat, že dřív bylo líp, začneme to přenášet i na okolí. Proto tolik starších lidí tvrdí, že se měli tehdy líp. Ano, oni se tak měli. Protože jim bylo 25 a všechno bylo super. Dnes chodí akorát po doktorech a mají strach, že je to může každou chvíli klepnout. Potom se ale obracíme na lidi, kteří tvrdí, že to všechno vrátí zpátky. Jenomže to nejde. A pokud si tohle nepřiznáme, navždy budeme uvězněni v našem libém světě.